Tož 33 už mi nebude...
zítra už ne. Ale celý život bych dal za tento jeden jediný rok. Díky Bohu za nezaslouženou milost. Za milost a dar víry, za 1. rok mého Života...
Drazí přátelé, milovaní, před rokem jste pro mne byli "Ti druzí", nyní si život bez vás neumím představit. Kdo chce, zde nalezne mou cestu k Bohu, mé obrácení, můj - Pánův 33. rok Života.
Uvařte si čaj, dejte na talířek sušenky, slečny hajdy vyčůrat...
..............................................................................................
Cestičky jsou od toho aby se kroutily (a nejlépe do kopce),
aneb jak Pepíček k viře přišel... analyticky:)))
Když jsem dříve sem tam někde zahlédl, že Boha je možno poznat rozumem, tak jsem si říkal haha, blbost, takových filozofů už bylo co to zkoušeli a dokazovali... Leč, když se na totéž koukám teď musím říci - ano jistě, cose lidi porád diví...? :)
Skoro bych řekl, že přítomnost Boží musí rozeznat totálně každý, pokud má ochotu malililinko otevřít oči a uvažovat nad tím co vidí.
.
.
Já si žil běžný život v nevěřící rodině a jako každý jsem se snažil najít svůj pevný bod ve vesmíru, odpověď na těch pár základních otázek, aby život a to kolem tak nějak začalo dávat malinko smysl. Tak jsem sbíral indicie...
Jednou z mých výraznějších vlastností je pravděpodobně o trošku vyšší vnímavost a citlivost a tak jsem koukával kolem sebe a ptal se proč jsem tak unešený a dojatý, když koukám na rozvlněnou krajinu, listy na stromech, nebe s mraky nebo trs trávy, kdejaký šutr, hlínu v rukou... Jeden by řekl banální a běžné, ale já to cítil jinak... a věděl jsem to.
Koukal jsem na lidi a přemýšlel proč mi tak vadí když jsou hrubí a neurvalí a necitliví. Všímal jsem si kolik lidí to nerozlišuje a ani nerozezná a neřeší a já ten rozdíl cítil a vnímal a to i v drobnostech... a věděl jsem to.
Všímal jsem si, že často nechávám druhé, aby mne až zneužívali, a já nejen že jsem jim v tom nebránil, ale dokonce mi to ani nevadilo! Přemýšlel jsem, proč tuto, ze světského pohledu zjevně neužitečnou vlastnost mám, uvědomoval jsem si nevýhodnost tohoto postoje a že to není zrovna normální... věděl jsem to.
Poslední roky jsem si všímal, že jsem začal být citlivější na některé situace ve filmech. Zejména to byly okamžiky, které se týkaly principu dobra a vůbec to nemusely být dojímací scény. Jako by se ve mně spustila míchačka na beton. Vrcholem bylo, když jsem si (jako nevěřící) půjčil umučení Krista a v okamžiku kdy Maria řekla "...ať se mi stane podle tvého Slova..." jsem začal nezadržitelně řvát... Bylo to velmi zvláštní... a věděl jsem to.
Poznával jsem různé pohledy na život a jak dosahovat cílů - meditace, východní nauky, sugestivní metody...
Ve všem jsem rozeznával jakoby návody jak co dělat aby... A zároveň s tím, když mi někdo říkal když to budeš dělat takto dosáhneš tohoto... jsem si uvědomoval, že ač to mnohdy může fungovat, bude to jen střípek. Vytržený kousíček z celku.
Cítil jsem, že to co bude opravdu pravdivé, bude principem, bude fungovat a bude to platné i když budu postupovat úplně blbě.
Bude to platné, protože to prostě je a basta!
Věděl jsem že hledám pravdu, která nepotřebuje návod... věděl jsem to.
.
.
Jasně jsem tedy odtušil, že existuje vyšší pravda, pravděpodobně vyšší moc. Ale jaká, kdo, jakou má tvář, jméno, podobu, co se po mně chce...? A tak jsem spíše respektoval boha než cokoli jiného a takto žil.
Time: Obrácení mínus 2 roky.
A pak se rodina mé sestry celá obrátila.
Což se mnou nehlo, páč já jsem měl svůj respekt před neznámou vyšší mocí, ale církev a její výklad? Nebrat! Církví je X, každá tvrdí že je pravá (takže žádná, v mém pojetí) a to co se děje v kostelích - další přímo meganávod! Vyřešeno, uzavřeno. Nebrat.
Až jednoho dne se mne švagr zeptal co já a víra. Odpověděl jsem: viz. předchozí odstavec. On se mne zeptal zda vím jak byla ustanovena církev... ne ...
Vysvětlil mi její ustanovení Kristem a princip kontinuity předávání kněžství a vznik dalších církví. Důsledek? Smažte si předchozí odstavec, začíná nové hodnotící kolečko, neb církví není X :) Postavil 1. úhlový kámen stavby.
Time: Obrácení mínus rok.
Začal jsem se zajímat o církev, poznávat, číst, ptát se...
A helejme ono to jaksi dává smysl. A helejme ono to vlastně ani nemá návod. A helejme ono to celé má jen jeden jediný princip. A helejme ona je to LÁSKA. A helejme proč se mi derou při té myšlence slzy do očí...
Stál jsem pravděpodobně před bránou poznání... a věděl jsem to.
Time: Obrácení mínus půl roku.
Začal jsem se modlit denně Otčenáš a oťukával další, zkoušel sem tam mše, ale se zvláštní nevolí, něco mi urputně bránilo vejít vždy do kostela. Možná jen zbabělost.
Time: Obrácení mínus 4 měsíce.
Chtěl jsem věřit v Pána, ale byl jak malé děcko bojící se pustit nohy od stolu a jít za taťkou. Co teď?
Nelze věřit a nežít podle víry. A budu-li chtít žít podle víry, znamená to změnit základní životní pravdy. Úplně a do důsledku. Znamená to některých věcí se vzdát a to mnohdy zásadních! (tehdy:) Co když se pletu? Tohle není sranda a nejde udělat žádný kompromis, nejde to udělat napůl. Je to buď a nebo. Tohle rozhodnutí nevratně mění život. Zní to blbě, ale potřebuji záruku!!!
Time: Obrácení mínus 2 měsíce.
OK., tak si to shrneme:
- Asi chci věřit
- Nedokáži se odevzdat
- Nedokáži se rozhodnout
- Zítra bude popeleční středa - začátek půstu, přípravy, hledání...
- Bude mi 33, tedy "Kristova léta" Hm...
- Bude mi 33 přesně na popeleční středu... Hmmmmmmm...
- Jsem sám a mohu činit co uznám za vhodné
- Připadá mi to celé nějak děsně evidentní.
Závěr? Nedokáži-li se odevzdat víře, zkusím tedy podle víry žít a zpětně uvidím co mi to přineslo. Odevzdám pánu 33. rok svého života a uvidím. Nedokáži-li se rozhodnout dopředu, zkusím to zpětně. (chlapská logika:)
Time: Obrácení mínus cca 3 týdny. (to nemá cenu-vy už víte jak todopadne :)...
Popeleční středa.
Pane toužím Tě poznat, toužím žít vírou, ale potřebuji jistotu. Nedokáži slepě věřit. Zahodím vše staré, ale musím mít jistotu, že se nemýlím, že si nic nenalhávám. Nezvratný důkaz, že se nepletu, že toto je pravda a skutečnost!
Pane dej mi prosím odpověď, důkaz, pomoz. (či tak nějak:)
Březen, polovina postní doby.
Sedím na chatě u ohně - bez buřtu :..( v ruce hrneček s vínem. Koukám do ohně, do mraků, do jabloní, do mraků, do ohně, prostě se kochám... když najednou se někde ve mně ozve malinkatá tichá myšlenka, jak když jemně brnkneš o struny...
..... a chceš ten druhý život? .....
Ne. Nechci. A já věděl.
Jak typické pro Pána, ty největší věci - tak jednoduše a prostě... protože tak to je. Namísto velkého důkazu - malilinkatá myšlenka.
Uvědomil jsem si, že vůbec není mezi čím volit. Že není nic po čem bych měl želet v životě bez Boha, v životě kde by láska musela být otázkou feromonů, chemickou reakcí, přátelství stálo na posouzení vzájemné výhodnosti rolí, dětský milující pohled byl náhodně geneticky osvědčeným stahem svalů... v životě, který je již za živa mrtvý, který nelze vyhrát, který vlastně vůbec nestojí zato žít.
Toužím žít život s vírou, s Bohem, pro Boha... Proč? - Protože nechci jinak! Protože nic jiného zato nestojí. Protože není ani mezi čím volit.
Nepotřebuji a nechci žádný důkaz, žádné znamení, žádnou jistotu... protože nechci žádný jiný život.
Vždy jsem si myslel, že lze uvěřit jen dvěma způsoby:
- na základě poznání pravdy - důkazu, informace - prostě poznáni
- nebo přijetím informace o Bohu od někoho bez důkazu - slepou vírou.
A proto mi pán dal uvěřit 3. způsobem, který mne nikdy nenapadl - čistou volbou, volbou cesty která dává smysl, to abych nikdy nezapomněl, že hlas co zazněl v mém srdci, byl hlas mého Boha.
Díky, díky, díky.
Končí můj 33. rok života.
Co mohu říci po roce, který jsem na počátku odevzdal Pánu?
Díky za tisíce milostí, které následovaly. Díky Pánu za Vás za všechny. Že mohu s vámi žít a milovat vás.
Pane, odevzdal jsem Ti rok svého života a Ty mi nabízíš život věčný. S láskou a vděčností přijímám a odevzdávám se do Tvé náruče na věky.
Bůh vám žehnej, milovaní.
... a dvojnásob vytrvalcům, co to dočetli až sem :)))
Jste dobří!
.....
Je tu někdo???? :)
úů, halló....
Moc dík. I jsem si poplakala :-)
krásné:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.